Za medem do říše Mayů a jiná mexická dobrodružství

Vůbec jsem si nedokázala představit, že někdy poletím přes Atlantik. Když se mě můj muž jednoho vymalovaného říjnového dne zeptal, co jak bych si přála oslavit naši křišťálovou svatbu, první mi probleskla hlavou myšlenka na plavbu. Ne jen tak ledajakou. Po Vltavě jsem se plavila nesčetněkrát a neříkám, že by se mi to už zajídalo, ale... toužila jsem poznat víc. 

Svůj manželský slib si zopakujeme na lodi! Na velikánské zaoceánské, co vypadá jako obří panelák ponořený do hlubin tyrkysového moře a den co den kotví v jiné zemi. 

"Letíme do Karibiku" říkala jsem si nahlas a stále tomu nemohla uvěřit. Když jsme na podzim loňského roku plánovali dovolenou na nadcházející sezónu, rozhodně jsme neměli v plánu podniknout tak dlouhou cestu až za rozlehlý Atlantik. Shodovali jsme se všichni v jediném. Chceme si splnit sen a vyplout na velké zaoceánské lodi. 

První plavba to je něco jako příchod nového miminka na svět. Postupně se musí rozkoukávat, ošahávat a ochutnávat ...

"Poprvé vyzkoušíme Středomoří" sděluji opatrně svému muži a přitom pátrám na internetu po nějaké zajímavé plavbě. Lodních společností jsou desítky a okružních plaveb snad tisíce. Když jsem se začala ve všech těch nabídkách úplně ztrácet, bylo nadmíru jasné, že s touto cestou nám bude muset poradit znalý odborník a ostřílený námořník.

"Vaše první plavba? Měla by být nezapomenutelná! Zkuste Karibik" ozval se z telefonního sluchátka příjemný hlas delegátky.

"Karibik??? A vlastně proč ne!" Strávit květen na plážích s bílým pískem, poznávat úplně odlišnou kulturu, ochutnávat cizokrajnou kuchyni, oblékat si barevné šaty, tančit v rytmu salsy a koukat se na nebe skrze obrovské palmové listy - dopřát si na pár týdnů dokonalý ráj na zemi.