Pod Želivským vrchem jsme nalezli (nejen) medový ráj na Zemi

Za poslední dva týdny se na nás události jen sypou. Jedna padá za druhou a všechny do sebe báječně zapadají. Připomínají sněhové vločky, co se zvolna snášejí k zemi a pokrývají studenou krajinu. Náš medový ráj se proměnil v sídlo Ježíškovo a to se vším všudy. Želiv se zahalil do bílého  pláště, stromy pokryté hustou sněhovou pokrývkou připomínají ledovou jeskyni a ticho přírody sem tam přehluší zpět sýkorek a ťukot datla. 

Vánoční čas se neúprosně blíží, spolu s ním i nadílka našeho medového království. Sladký, voňavý, zlatem oceněný Med z Pošumaví se vydává do světa, aby přinesl radost pod ozdobenými stromečky v Den štědrovečerní. Nejmilejší dar je štěstí a zdraví. To první závisí na každém z nás, tomu druhému můžeme pomoci podporou třeba právě čistou přírodou.

Jaké medové dárky letos nejvíce frčí? Nahlédněte Ježíškovi do ruksaku...

Vím, že nic není NÁHODA, a že všechno co se kolem nás děje, má své opodstatnění a vytváří náš lepší svět. Když jsme se na úpatí Želivského vrchu před patnácti lety stěhovali, měli jsme jen mlhavou představu o tom, kam se naše další kroky budou ubírat. S malými dětmi, rozbitou starou školou a postupně se rodícími sny jsme začali budovat... náš nový život.

Šípkový zámek, jak jsem od malička zdejší školu v přírodě nazývala, byl snad opravdu zakletý. Už tehdy jsem z majestátního objektu stojícího hned na kraji vesnice mívala pocit, že v něm žije ošklivé Zvíře čekající na svou Krásku. 

Postupně chátrající budova začínala porůstat šípkovým trním a kolem dokola ji chránilo na tisíce šeříkových keřů. Na první pohled vypadala strašidelně. Omšelá šedá fasáda v bohaté zeleni zanikala, rozbitá okna s nimiž si vítr pohrával, vydávala děsivé zvuky a netěsnící dveře si prozpěvovaly smutnou písničku. Noví nájemníci v zastoupení myší a vrabců si zde vytvořili nenapadnutelné zázemí před vnějšími vetřelci a nepřízni počasí.

Žalostný pohled na kdysi velkolepou stavbu vykukující zpoza nepropustného houští vyvolával temné představy a dával volný průběh nekonečné fantazii. Místo, kterému bylo lépe se vyhýbat, si nás podmanilo nějakou zvláštní magickou silou. A tak se ruiny dávné školy staly naším domovem. 

Postupem času se z nevábné staré trosky začalo vylupovat obdivuhodné stavení. Svou zašlou slávu školní rezidence oprášil nový podnikatelský záměr - nabízet pobyty v přírodě všem, kteří Pošumaví obdivují nebo si jej zamilují. Deset let vytrvalé lopoty nás zavedlo k uvědomění, že je potřeba naším životům dát nový směr, zklidnit mysl a těla nechat oddechnout.

Zdejší příroda, krajina a škola si nás natolik podmanily a rozhodly se nás jen tak do cizího světa nepustit. To nejlepší, co nám poskytují, předáváme skrze naše zlatem oceněné produkty dál. Školní království se začalo postupně měnit v medové a  marmeládové.

Ve vaření džemů a marmelád jsem objevila nový způsob ženské meditace. V každé skleničce ovocného skvostu je ukryta ryzí příroda, neutuchající vášeň, značná radost a kousek duše Pošumaví.

Nadšení pro včelaření se u nás dědí z generace na generaci téměř sto let. Mít doma zásobu kvalitního medu přímo od včelaře je jako výhra v loterii. Vzácnost přírodní potraviny bohaté na vitamíny a minerály je obdivuhodná. Když jsme přebírali početná včelstva od rodičů a stěhovali je z jednoho konce kraje na druhý, netušili jsme, jak nás tahle práce pohltí a posune na přední příčky českého medobraní.

Mám ráda naše střední Pošumaví. Jsem s ním úzce spjata duší i srdcem. Zdejší kraj a lidé jsou to, co mě učí vzbuzovat lásku k přírodě, poznávat samu sebe, vyhledávat příležitosti a užívat si radost obyčejného života. Postupem času si to tu oblíbila celá rodina a stala se závislá na neposkvrněnosti a přitažlivosti krajiny.

Každý den vyrážíme na toulky Želivským vrchem a za celých patnáct let jsme se ho nenabažili. Obyčejný kopec nabízí neobyčejné zážitky. Klid, ticho, pohodu a regeneraci sil. Známe tu každý strom i keř, louku s květinami i sady vedoucí od nikud nikam. Všechna roční období ukazují na neúprosný běh času a zasvěcují nás do tajemství koloběhu života.

A tak (zatím) všechny (naše) cesty vedou na úpatí Želivského vrchu. Odtud přinášíme dary zdejší přírody přetvořené do skleniček plných radosti a štěstí. 

Během dvou listopadových týdnů jsme poslali do světa obrovskou nadílku medu a marmelád. Tak trochu s předstihem zahájili  plesovou sezónu, kde si naše produkty užijí chvilku slávy v bohaté tombole a připravili velmi oblíbené dárkové vánoční poukazy.

Čas adventní je jedinečnou příležitostí užít si nejen pohody, ale i úžasného programu k této době patřící. Do vánoc nás čeká ještě pár zajímavých akcí, na které se strašně moc těšíme. Kromě toho všeho pravidelně přispíváme novinkami na všechny naše informační kanály.

Konec listopadu s sebou přinesl čerstvou sněhovou nadílku. Pod nohama chroupe umrzající bílý prášek z nebes, mráz zalézá pod teplý kabát a po sluníčku ani stopa. Po vydatné procházce zasypaným údolím a radostnými utříbenými myšlenkami se vracíme k teplu domova. Pochmurný den přímo vyzývá k příjemnému posezení u vyhřátého krbu, s horkým šálkem čaje a dobrou knihou se posouvá na komfortnější level. 

Pro naší mícu Paní Bílou je letošní první sníh zcela novým objevem. Venkovní výšlap byl pro ní pozoruhodným dobrodružstvím zakončeným miskou mléka a schoulením se do klubíčka před vyhřátá krbová kamínka. Její huňatý kožíšek dokonale splýval s tím vlezle studeným povalujícím se všude po kraji. S obezřetností kráčela po neznámém koberci a spolu s každým krokem vydávala nesouhlasné mňoukání.

Příroda je zkrátka půvabná i škodolibá zároveň v každém ročním období.