O tymiánovém medu a cestě do magického Asklépionu

Je krátce před devátou ranní a my opouštíme palubu letadla. Hippokratovo letiště na Kosu nás koncem června vítá příjemnou teplotou 23 °C a svěžím větříkem vanoucím od jihu. Zvolna se nadechuji a zvědavýma očima těkám po hornatém terénu obklopujícím přistávací dráhu. Pokouším se nasát první dojmy tohoto magického ostrova ležícího v místě dotyku dvou kontinentů. Je možné, že teplým vzduchem se line vůně tymiánu? Vzpomínku si v sobě zapamatuji a postupuji společně s dalšími cestujícími směrem k výdeji zavazadel.

Moře, hory, modré nebe a dokonalá pohoda. To vše nabízí Kos.
Moře, hory, modré nebe a dokonalá pohoda. To vše nabízí Kos.

Ubytovaní jsme v 

Místo, kde strávíme příštích osm dní, se jmenuje Lámbi. Malá vesnička na severozápadním pobřeží ostrova, je takovým malým "předměstím" hlavního města Kosu. Ubytovaní jsme u překrásné dlouhé písčité pláže. Později zjišťujeme, že je to jedno z nejpřitažlivějších míst k pozorování západu slunce. Večer co večer usedáme do vyhřátého písku a s napětím pozorujeme, jak se sytě oranžová koule pozvolna ztrácí mezi vrcholky protilehlých ostrovů. Monumentální zážitek, který je radost zachycovat na svém fotoaparátu. 

Do hlavního města jsou to pouhé dva kilometry. Pěší promenádou do centra je tato procházka jedinečným zážitkem. Procházíme skrze tržnice se spoustou pestrobarevných stánků obložených čerstvým ovocem, zeleninou, oblečením, olivovým olejem a celou řadou typických řeckých suvenýrů, to vše protkané romantickými tavernami a kavárnami. Tohle místo jsem si okamžitě zamilovala. Nejen pro své rozmanité vůně, chutě, ale především pro pravou řeckou atmosféru spojenou s vlídností, ochotou a stále se usmívajícími lidmi.

I v samotném centru města je co obdivovat. Uprostřed náměstí Platia Platanou roste obrovský platan. Ve stínu větví prý sedával "otec medicíny" Hippokratés a předával své vědomosti svým žákům. Na chvíli si pod jeho rozložitou korunu také sedáme a necháváme na sebe dopadat historii antické doby. Pozorujeme přitom desítky koček vyhřívajících se na sluníčku. Nepatří nikomu a přesto se o ně lidé s láskou starají.

První večer při procházce podvečerním přístavem jsem si nemohla nevšimnout velmi starého pána, jak na svém starém skoro zrezivělém kole přiváží ke stromu obrovský pytel granulí. Kočkám už zdálky nemohl ujít příšerný skřípavý zvuk bicyklu a okamžitě se kolem něho seběhly a každá se snažila dobrodinci za porci večeře poděkovat. Slastně předly jedna přes druhou a motaly se staříkovi kolem nohou.

Lidé jsou tu všude velmi přátelští, vstřícní a velmi pohostinní. Když jsme uvažovali o pronájmu automobilu, okamžitě nás přepadlo tisíce pochybností. Obavy, kterým asi čelí mnoho lidí na cestách, kteří si půjčují dopravní prostředky a pak při následném vrácení jsou překvapeni dalšími položkami, které se v závěrečném vyúčtování objeví, se rozplynuly mimořádně profesionálním přístupem autopůjčovny. Od začátku s námi hráli fair play. Od předání klíčků až po vrácení vozu zpátky do půjčovny.

Bílá Panda 

O kousek dál leží antická agora. Někdejší společenské centrum města sloužilo k uzavírání obchodů a jako místo určené pro shromáždění. Procházeli jsme jím za horkého odpoledního žáru, kdy sluneční paprsky prostupovaly  hradebními pozůstatky, sloupům nechávaly vyniknout jejich originální zdobení a na podlahových mozaikách s přírodními a mytologickými motivy zanechávaly zlatavé odlesky. Fascinující scenérie dotvářely všudypřítomné palmy, které archeologickému nalezišti propůjčovaly nádech tropické zahrady a pozůstatky zahalovaly před sluncem do stínu.

Pronajali jsme si auto. Rozhodli jsme se z Kosu nic nevynechat a prozkoumat jej od severu k jihu a od západu k východu. Abychom zapadli do zdejšího života a lépe se s místní kulturou sžili, zvolili jsme k tomu dopravní prostředek pro Kos typický. Malý Fiat Panda ostrovu prostě sluší. A na těch dvě stě devadesát kilometrů čtverečních plochy úplně ideální povoz.

Hippokrates uctívaný jako otec moderní medicíny prohlašoval, že pacientovo zdraví závisí na rovnováze čtyř živlů - vzduchu, vody, ohně a země.

Po návratu domů nemyslím na nic jiného, než že pošlu náš med do soutěže.