Marmelády a džemy vařím v hrncích s rodinnou tradicí

V jakém nádobí uvařit lahodný domácí džem? 

K tomu, abych uvařila lahodný domácí džem, potřebuji tři základní věci. Kvalitní ovoce, vášeň a hrnec, ve kterém celý klenot připravím. Všechno ostatní je otázkou alchymie, dolaďování chutí a vyvažování konzistence. 

Sladké, šťavnaté a zralé plody, které tvoří úplný základ každého mého výrobku, pochází z té nejčistější přírody. Nejsou chemicky ošetřovány, balzamovány ani jinak uměle upravovány. Pokud nejsou přímo z mé vlastní zahrádky, kupuji je od farmářů a sadařů, kteří přistupují k šetrnému zacházení s ovocem stejně, jako já.

Citrusy a jiné exotické ovoce si dovážím sama anebo přátelé žijící ve Středomoří. Vyzkoušela jsem i pár českých producentů BIO bedýnek a musím přiznat, že kvalita je oproti těm supermarketovým někde úplně jinde. Pomeranče jsou v BIO kvalitě, voňavé a neskutečně sladké. Nepotlučené a úhledně vyskládané mi je dovezou až domů. Marmeláda z nich připravená je prostě fantastická.


Marmelády a džemy vařím v hrncích s rodinnou tradicí


Džem nejlépe chutná z měďáku, tedy hrnce na vaření džemů a marmelád přímo určeném. Výrobců měděných mís a kastrolů je na trhu nespočet. Já jsem si zamilovala francouzskou firmu s rodinnou tradicí De Buyer, která vyrábí potřeby pro vaření a gastronomii již více než jedno sto a osmdesát let. 

Mísa ke zpracování džemů, marmelád a jiných sladkých dobrot, je vyrobena z mědi, proto ji říkám ve zkratce "měďák". Je vhodná ke zpracovávání surovin s vysokým obsahem cukru, který brání reakci s mědí. Díky svému tvaru se v něm ovoce rovnoměrně rozloží a snáze dosáhne bodu varu. S oblibou v něm připravuji karamel. V měďáku připravený je zárukou té nejvyšší kvality a jemnosti.

Měděný hrnec je pro mě zárukou úspěšného výsledku, ať už vařím džem jednodruhový nebo v něm připravuji karamelové hrušky či rozpouštím čokoládu do rozvařeného ovoce. 

Doma mám několik velikostí, abych si šetřila časem a energií. V největším z nich mohu uvařit džem až z deseti kilogramů ovoce. Pokud zpracovávám menší množství, úplně v pohodě si vystačím s tří litrovým.

V měděných mazlíčcích si troufnu uvařit džem i v přírodě. Na ohništi, kam přikládám jen suché a kvalitní dřevěné špalíčky a větve, je sladká pochoutka připravená v cuku letu. Vyzkoušený mám kiwi džem. Když pominu přípravu mytí, loupání a krájení plodů, je vařený doslova rychlostí blesku. Dřevo nesmí samozřejmě šlehat plameny, jen mírně a pomalu prohořívat.

Domácí kiwi džem z ohniště
Domácí kiwi džem z ohniště

Ani na údržbu není hrnec náročný. Ovoce se na stěny ani dno nenapaluje, tudíž úplně postačí umýt ho v jemném mýdlovém roztoku, důkladně vysušit a uložit. Pokud na něm zůstanou kapky vody, měď zareaguje nevzhlednými tmavými fleky na povrchu nádoby.

Pečená povidla bez míchání zase umí můj hrnec z kameniny. Ten považuji za dědičné jmění. V naší rodině si ho předáváme již několik generací více než jedno sto dvacet let! Bravurně zvládá švestky, třešně, jablíčka i hrušky. Nikdy jsem nejedla lepší domácí povidla, než z mého "kameninového pradědečka".

Je to už starý pán a zasluhuje po každé vykonané robotě dlouhou péči. Rozhodně nepatří do myčky na nádobí. Když je vysvobozen od horkého ovoce, musí si pár hodin odpočinout. Naplněný vlažnou vodou si postává na kuchyňské lince a čeká, až zcela vychladne. Teprve pak nastupuje šetrná hygiena. 

Žádné drastické mycí prostředky, vyžaduje jen jemné tekuté mýdlo, hadřík z mikrovlákna na setření ovocných usazenin a na závěr se nechá osušit bavlněnou utěrkou. I své čestné místo v polici si bedlivě hlídá. Když nevaří povidla, načerpává síly uložený v šatně určené na nádobí.

Abych našemu kameninovému stařečkovi šetřila energii, pořídila jsem mu mnohem mladšího kolegu, který ho dokáže v ledajakém pomalém pečení zastoupit. Třetí oblíbený hrnec, ve kterém s láskou vařím džemy, je ručně točený a také kameninový. Vnitřek je glazovaný a není třeba se obávat připalování. Oblíbila jsem si kvalitní českou dílnu Mago, která se výrobě překrásného, originálního a vysoce funkčního nádobí věnuje více než dvacet pět let. 

Připravuji v něm ovoce, které potřebuje dlouhé a pomalé vaření, jako jsou povidla a klevely. Zkoušela jsem i džem z pomalu pečených jablek a byl ... vymazlený. Hrnec je odolný tak, že ho mohu bez problémů umýt v myčce na nádobí.

A pak ta VÁŠEŇ. Bez zapálení a zanícení pro práci by se asi úspěch těžko dostavil. Možná i ano, i když nevím, zda se vůbec úspěchem nazývat dá. Cesta k němu je vysilující, unavující a dosti strmá. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pokud se pro něco nenadchnu a dělám to jen z čisté  nutnosti, vůbec mi práce nebaví, nejde mi od ruky a výsledek? Nikdy nebyl takový, jako když jsem do svých činů vkládala pořádný kus vášně.

Do finále jsem nakonec došla, ale vyčerpaná, bez chuti a energie. Radost, nadšení a pocity štěstí mizely někde v dáli za mlhavým oparem únavy a pocitu sebezničení. 

Když jsem se rozhodla po deseti letech pověsit práci v rodinném hotelu na hřebík, udělala jsem pro sebe i okolí to nejlepší, co se udělat dalo. Práce mě bavila, ale vnitřně nenaplňovala ani neuspokojovala. Kreativita mně nechyběla, jen ta vášeň se den za dnem vytrácela.

Zůstal mi plamen nadšení pro tak bohulibou a uspokojující činnost, jaká je vaření domácích džemů a marmelád, do kterých vkládám pořádný kus své duše. Pokud výrobek opouští mou dílnu, pak v jedinečném a originálním balení.

K tomu, že jsem téhle vášni celým srdcem i duší podlehla, mám 100 dobrých důvodů.