Jak chutná med oceněný zlatem? Sladce a poctivě...

Sedím v jedné (mně velmi blízké) plzeňské kavárně, popíjím své oblíbené espresso s našlehaným mlékem a zadumaně hledím do právě zakoupené knihy. S nastávajícím sychravým podzimem a následnými dlouhými zimními večery přichází čas na relaxaci u dobrých knih. Medová sezóna je úspěšně za námi a na čerstvé pomeranče z italských farem si ještě musím pár týdnů počkat. Mezi dokončeným medobraním a začínajícím marmeládováním mně zbývá trochu času na regeneraci sil.

Na další příběhy z Modré volavky jsem čekala dlouhé měsíce. Konečně spatřily světlo světa. Úplně nový výtisk, ještě voňavý a neosahaný, pevně svírám v rukou a kochám se snímkem na obálce. Pohled na zamilovaný pár užívající si bohatého pikniku na bílé pláži mě vrací v myšlenkách na léto. Hlavou se mi prohnala vzpomínka na letošní medovou expedici po řeckých ostrovech s oslňujícími západy slunce a dlouhými procházkami vyhřátým pískem chroupajícím mezi prsty nohou. 

Ve fascinujícím vyprávění hrdinů rodinného vinařství nacházím hloubku vášně a jemného citu pro jejich práci s přidanou hodnotou svým věrným zákazníkům. Zdánlivě mi to připomíná naši odhodlanou cestu za vysněnými cíli. 

Z říše fantazie mě do reality vrací radostný hlas mé kamarádky. Po letmé omluvě pozdního příchodu a vřelém objetí měkce dosedá do protějšího křesla a tázavě zvedá obočí. "Tak jaké bylo předávání medailí?" Tuhle otázku slyším dnes už potřetí. A během posledních dvou týdnů je podobných jako zrnek máku alespoň v kilovém sáčku. 

Když před Sáru postaví baristka objednané caffé latté, dávám se do vyprávění. Čím nás ohromila Olomouc, jaké bylo předávání zlatých medailí a co jsme si z pořádané včelařské výstavy přivezli?

Sářina otázka byla posledním impulsem k sepsání krátkého výpravného cestopisu do hanácké metropole za zlatou odměnou. Přiznávám, že jsem tamní překrásný kraj navštívila úplně poprvé a už dnes mohu s určitostí napsat, že NE naposled. Ono totiž probádat tohle památkově bohaté město a jeho přilehlé okolí, k tomu je potřeba pěkných pár dní intenzivního výletování. 

Z našeho malebného Pošumaví až na severní Moravu je to pořádný kus cesty. Autem po dálnici z Prahy na Brno a dál směrem na Vyškov je to téměř čtyři hodiny nepřetržité jízdy. S přestávkami kolem pěti. Tak nám to alespoň namátkově vypočítala chytrá navigace.

Ovšem páteční odpoledne kromě vytoužených vyhlídek na nová dobrodružství, zaručilo také nekonečné fronty v kolonách všech možných dopravních prostředků na "Dé jedničce". Po šesti vyčerpávajících hodinách silného provozu jsme konečně dorazili do cíle. Na předposlední říjnový víkend jsme vyměnili naše rodinné sídlo za secesní hotýlek v klidné vilové čtvrti Olomouce.

Dvacátá první včelařská konference spojená s předáváním nejvyšších ocenění v kategorii Český med roku 2018 se konala v nedalekém výstavišti Flora. Z hotelu co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. Sotva deset minut pomalé pěší chůze přes rozlehlé Smetanovy sady, které ještě v tomto ponurém mlhavém období vykazovaly známky bohatě kvetoucí vegetace.

Prodejní výstava byla zážitková! Kromě včelařských potřeb a všelijakých zlepšováků pro kutily jsme měli možnost ochutnat "sousedské" medy. Nepíši záměrně konkurenční, i když by ono slovo asi bylo na místě a na poli byznysu by vyznělo honosněji, ale já sama považuji všechny ty zapálené nadšence do medobraní jako hodné sousedy vhodné k inspiraci a motivaci. 

Jak chutnají medy oceněné zlatem? Sladce, medově a poctivě! Za každou sklenicí je vidět kus pořádně odvedené ryzí práce, láska a nadšení pro poslání včelaře. Radost a štěstí byly nosnými ingrediencemi vycházejícími z rozzářených očí vystavovatelů, ale také čišely ze všech nabízených produktů. 

Během vzdělávacích přednášek, krátce po dvanácté hodině, jsme si plni očekávání došli pro ceny vítězů. Zlaté medaile a k tomu tři diplomy jsme hrdě převzali z rukou vedoucího zkušební laboratoře Výzkumného ústavu včelařského v Dole. 

Náš Med z Pošumaví se právem pyšní ZLATEM. Jsme potěšeni, že svým zákazníkům předáváme KVALITU hodnou vítězů. Poctivý hustý med z laskavé a čisté přírody středního Pošumaví je "králem" naší rozrůstající se rodiny s láskou připravovaných hand made produktů a to prosím pěkně bez jakýchkoliv zásahů chemie. Žádné konzervanty zaručující téměř nekonečnou trvanlivost či nástavbové přeslazené sirupy dodávající údajně "lepší chuť a vůni".

Zlaté medaile jsou velkou výhrou, ale také obrovským závazkem do příští sezóny. Vysoko nastavená laťka bude výzvou k jejímu překonání a obhájení pozice opětovným příslibem kvality a poctivosti.

Olomouc nás nadchla ve všech směrech. Co by milovníci historie jsme objevili největší skvosty na obou náměstích metropole. Barokní kašny spolu se Sloupem Nejsvětější Trojice, Mariánským sloupem a orlojem nás doslova pohltily svou majestátností a velkolepostí, se kterou hrdě dominují svému okolí.

Stejně jako mnoho promrzlých kolemjdoucích jsme zakotvili v jedné z nejlepších kaváren centra. Večerní toulky městem už byly provázeny studeným větrem a padající mlhou. Jakpak rychle jsme nalezli útočiště v útulném podniku slibující zahřátí těla i duše. Pozvolna jsme se rozehřívali nad horkým mátovým čajem. Žádným pytlíkem zalitým horkou vodou, jak to v mnohých nabídkách bývá. Ale opravdovým čerstvým listím, co zaplňovalo polovinu skleněného čtvrtlitrového šálku. 

S poctivostí dojdeš nejdál, praví staré české přísloví. A my jsme došli... i k poctivým nadýchaným lívanečkům s horkými borůvkami a pravou našlehanou smetanou poctivé tučnosti.

A co jsme si přivezli? Spoustu neopakovatelných zážitků, kopu uspokojivých dojmů, tři zlatem oceněná vítězství a ... opatrně podávám přes stolek Sáře malou dárkovou tašku. Momentu předávání přidám trochu dramatičnosti v hlase a jiskrnosti pohledu očí. Když Sára zvědavě nahlédne na dno balíčku, zajásá radostí. Co by to byl za výlet do Olomouce, kdybych nepřivezla tamní tradici - olomoucké tvarůžky! Sára je totiž velkou milovnicí všech druhů sýrů na světě. A tradiční poctivý z tvarohu vyzrálý sýr je skutečnou delikatesou a pro mnohé (včetně mé kamarádky Sáry) opravdovým gurmánským požitkem.

Jaké tedy bylo předávání medailí? Velkolepé! Asi jako všechno, za čím stojí pořádný kus dřiny, poctivě odvedené práce, láska a vášeň k řemeslu. Kdo už někdy stál na stupni vítězů si dokáže představit smíšené pocity, které člověka uvnitř zaplavují. Radost střídá tréma, okamžiky štěstí se mění v chvilky napětí a úsměv na tváři doprovází vodopád slz uspokojení.

Jak chutná náš zlatem oceněný Med z Pošumaví? Sladce, medově a poctivě. Stejně jako všech těch ostatních, za kterými je vidět zanícení pro svou včelařskou zálibu.

Chutná po šumavských lukách, stráních a lesích. Po čisté a skvostné přírodě, která ze svého lůna nabízí dary hodnoty nevyčíslitelné. Voní jedinečností a originalitou. Každá sklenička sladkého elixíru je obohacená o kousek naší duše, která je tou pravou esencí naší značky. A každá vypráví svůj příběh.

Jaký je náš Med z Pošumaví?

Děkujeme celému hotelu Lafayette a jeho laskavé duši (paní provozní) za vlídné přijetí, útulné zázemí a perfektní služby.