Džem z manga a banánů slazený medem

Tak trochu s nádechem exotiky. Sytá chuť, výrazná ovocná svěžest a slast při každém soustu

Domácí džem z manga a banánů slazený medem
Domácí džem z manga a banánů slazený medem

Přiznávám, že tento skvost ve skle je tak trochu zbytkový a uvařený naprosto spontánně. Když jsem se chystala vyrobit si poctivý ovocný koktejl k snídani, mezi haldou čerstvých plodů určených k mixování, si jen tak lebedila i šťavnatá manga. Myslím, že jsem je koupila tak před třemi dny s ještě nazelenalou slupkou. Doma v pokojové teplotě parádně dozrály. Dnes jim už povrch hrál v sytých barvičkách žluté a červené. 

Moje kreativní nálada zajásala radostí, mysl vypustila nápady a ruce se chopily díla. 


Na svět přišel džem s mangem, vyladěný banány a doslazený naším skvělým medem. 


Držím se hesla, že nápad, který přijde z nenadání, bývá ten nejlepší a nejúspěšnější. Když se mi hlavou prohnala myšlenka na novou várku pokladů ukrytých do skleniček, okamžitě jsem jednala. Bylo to ohromné rozhodnutí, protože džem z těchto tvou "exotů" převálcoval dosavadní klenoty uložené ve spíži.


Testováno rodinou a přáteli!


Kdykoliv uvařím džem, ať už z osvědčených receptů Magdaleny Dobromily nebo z nápadu svého vlastního, následuje párty ochutnávka. To je něco jako malá oslava v kruhu nejbližších, kde se podává marmoška na několik různých způsobů. Fantazii se meze nekladou. Přítomni jsou bílé jogurty, tvaroh, křupavé pečivo, grilovaný sýr, voňavá pečínka nebo skvělý mřížkový koláč z receptu po mé babičce.

Když je vše zdoláno, stůl prázdný, vyslechnu si rozsudek. Přítomní se usnesou a nahlas vyřknou své postřehy co se chutí a vůní týče. V čem se dá příští várka vylepšit, čím vyladit anebo co naopak vynechat. 

Tento džem zkrátka a dobře uchvátil. Svou konzistencí, sytou vůní a lahodnou ovocnou trojchutí - exotického manga a banánu zalitého v našem lesním medu z Pošumaví. Dnes jsem jím šetřila, protože mně mango a banány přišly sladké už dostatečně. 

Pektinu jsem dala malinko více s ohledem na zralejší manga. Čím je ovoce zralejší, obsah přirozeného pektinu ztrácí. 


Abych získala jeden kilogram čisté váhy ovoce, spotřebuji dvě manga a tři krásné žluté banány. Dávám si přitom pozor, aby nebyly natlučené a neměly po sobě hnědé fleky. Manga důkladně omyji, škrabkou oloupu slupku a šťavnatou dužinu vysvobodím od pecky. Nakrájím je na kousky, klidně větší, protože se stejně rozvaří, a odvážím. Váha ukazuje šest set padesát gramů.

Do jednoho kila odvážím oloupané banány. Přikrájím je na centimetr silná kolečka k mangu a ovoce přendám do marmeládového měďáku. Podliji asi dvěma deci vody, přidám šťávu z jednoho citronu a zapnu plotýnku. Zamíchám a počkám, až ovoce začne probublávat. Jemně pomačkám šťouchadlem na brambory. Ale opravdu jemně, abych porušila strukturu banánů. Nechci docílit, aby z výsledného džemu byla jen mazlavá hmota. Naopak, mým přáním je, aby v každé skleničce byly opravdové kousky ovoce. Když si naberu pochoutku na lžíci, musí se ovoce na mě usmívat.

Přiliji dvě stě mililitrů lesního medu. Oproti květovému je hutnější a karamelovější, výsledný džem bude mít také o pár odstínů tmavší barvu, než džem slazený bílým cukrem.

20 g citrusového pektinu smíchám se sto padesáti gramy třtinového cukru a nasypu do horké směsi. Povařím ještě asi pět minut. Provedu želírovací zkoušku. Malou naběračkou odeberu trochu džemu a naliji do vychlazené nádoby. Chvilku počkám, až se hmota vychladí. Když džem neteče, mám hotovo. Pokud by byl řídký, přidám ještě trochu pektinu s cukrem. Opět provařím a zkoušku provedu ještě jednou.

Stahuji ze sporáku. Naběračkou plním řádně vymyté sklenice. Použiji silikonový trychtýř, abych co nejvíce zamezila ušpinění hrdla džemem. Uzavřu a sterilizuji. Tentokrát klasicky postaru. Dno vysokého hrnce vystelu utěrkou, vložím sklenice tak, aby se jedna druhé nedotýkaly, zaliji vlažnou vodou do dvou třetin jejich výšky, přiklopím poklicí a zapnu sporák na čtyřku. Hlídám si teplotu na 80 °C a dobu dvaceti minut na zavařování. Během ohřívání z uzavřených sklenic uteče přebytečný vzduch, víčko se utěsní a během chladnutí vznikne podtlak, který zaručí sklenici vzduchotěsnost a delší trvanlivost.

Vychlazený džem odkládám na zrání do spíže. K tomu, aby se chutě a vůně dokonale propojily a našly v sobě zalíbení, potřebuje každá sklenička alespoň tři týdny.