Dýňový džem s mangem a mandlemi

Kombinace dýně, manga a mandlí se není třeba obávat. Výsledek je ohromující, chutě fascinující a vůni nejde odolat.

Dýňový džem s mangem a mandlemi
Dýňový džem s mangem a mandlemi

Dýně považuji za poklad své domácí kuchyně. Připravuji je ve všech možných chuťových variacích, na slaný způsob i jako sladké dezerty. Od pozdního léta, kdy začínají dozrávat, tvoří velkou část mého jídelníčku. Asi nejoblíbenější a nejčastější pokrm, který z dýní připravuji, je polévky. Vařím ji snad na sto způsobů a nikdy mi nedochází inspirace, jak ji ještě lépe vymazlit a objevit v ní nové kombinace chutí a vůní.

Když jsem propadla "džemovací" vášni, bylo více než jasné, že i Paní Dýně jednou skončí ve skleničkách sladké radosti a štěstí. I když musím přiznat, že jsem jí docela dlouhou dobu odolávala. Už ani nevím, zda to bylo obavou z vylaďování její specifické chuti nebo jen z čisté lenosti ji za syrova loupat. Kdo tuhle fušku už podstoupil, ví, kolik síly je třeba mít v rukou, aby se podařilo dužinu od slupky vysvobodit.

V receptu na dýňový džem s mangem a mandlemi jsem použila dýni máslovou, která se tvarem i lehce nažloutlou barvičkou povrchu podobá velikánské zralé hrušce, chutí pak spíše melounu Galia. Její dužina je hutná a nasládlá s minimem obsahu semínek. Výborně se hodí k přípravě sladkých pokrmů a džemů. 

Tahle krasavice je přímo od farmáře. Když jsem odpoledne dorazila na trh ke svému oblíbenému stánku, dýně byla posledním kouskem, který tam zbyl. Jen se tam tak povalovala a vyčkávala. Došlo mi, že na mě. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí - jak praví staré české pořekadlo - musela jsem se spokojit jen s jedním úlovkem. I s jednou krásnou zdravou dýní se dá zahrát velké divadlo.

Už když jsem si ji nesla v proutěném košíčku domů, bylo mi jasné, kde skončí. V domácím džemu, kam k ní do party přidám mango a mandle. Nápad byl více než jasný, tak teď ještě honem přiložit ruce k dílu, aby mohla sladká pochoutka pod nimi rozkvétat.

Dýni a mango je potřeba okrájet. Potřebuji na to dost síly a energie. Slupka z dýně je tvrdá a k tomu, abych ji svlékla z kůže potřebuji opravdu ostrou škrabku. 

Mango v běžné obchodní síti je docela ošemetné koupit. Bývá tvrdé, nedozrálé a v mnoha případech pomrzlé. Na to bohužel přijdu, až když si ho přinesu domů a nakrojím.

Tyhle plody se mi podařilo sehnat zralé, sice tvrdší, ale za to s hezkou červenou barvičkou. Nechala jsem je doma tři dny dojít při pokojové teplotě. Krásně změkly a zesládly.

Prvně se vrhám na manga. Práce s nimi je mnohem snadnější, slupka jde sundat snadno a rychle. Ještě že tak, protože po vyčerpávajícím boji s dýní by mě už moc sil nezbývalo. Z plodů odstraním obří pecky a nakrájím na kousky. Mangové kousky mohou být větších rozměrů, jsou podstatně měkčí a dříve se rozváří. Nechci docílit, aby z nich ve finále byla mdlá řídká kaše.

Pak se vrhám na máslovou dýni. Musím víc zabrat a vynaložit všechnu sílu, co v rukou mám, abych se dostala na sladkou dužinu. Když je nahá, přeříznu ji na poloviny a vydlabu jadýrka. Rozkrájím je do misky na kostičky. Nedokážu napsat přesně, jak velké, asi tak centimetr na centimetr. Raději menší, aby se snáze a rychleji rozvařily.

Váha obou ingrediencí ukazuje dvě kila. To odpovídá jedné dýni spíše menších rozměrů kolem jednoho kilogramu a dvěma šťavnatým mangům, které celkové množství doplní. Kdybych to měla převést na poměr, pak 1:1.

Doslazuji naším medem lesním. Je krásně tmavý, hustý a voní po místním smrkovém lese.

Do měďáku nasypu nakrájenou dýni a postavím na plotýnku. Přidám šťávu ze dvou čerstvých citronů v BIO kvalitě a podlévám 300 ml studené vody.

Až je dýně měkká, což je tak po dvaceti minutách vaření v kastrolu s širokým dnem, přisypu mango a zamíchám. Doporučuji pořídit si měděný hrnec na přípravu marmelád a džemů, který (nejen) tuto vlastnost splňuje. Díky velké a rovnoměrné ploše se může voda lépe a rychleji odpařovat, doba varu se zkrátí a ovoce zůstane svěží s parádními kousky. 

Rozvařenou dýni spolu s mangem povařím asi 5 minut. Víc opravdu nepotřebují. Manga jsou křehká a velmi rychle se rozpadají.

Přidávám 450 g medu z Pošumaví. Slazení dolaďuji podle své chuti a vůně. Manga byla opravdu slaďoučká, proto jsem jim nechala vlastní prostor pro rozvinutí přirozeného cukru v ovoci. Vařím dalších 7 minut. Med sice ztratí všechny výživné látky, které přispívají k dobrému zdraví, ale zůstane po něm specifická chuť a vůně, kterou ničím jiným nahradit nelze. 

Nakonec vsypu nasekané blanšírované mandle. Zamíchám a naběračkou vlévám do skleniček. Zavíčkuji a dám sterilizovat při teplotě 80 °C na 20 minut.

Nepoužila jsem tentokrát ani gram pektinu. Dýně má totiž dostatek vlastního. Vařením se postupně uvolňuje a džem přirozeně zahustí. 

Džem nechávám tři týdny uzrát ve své temné spíži, aby se chutě a vůně mohly krásně skamarádit. 

Neodolala jsem pokušení a potřela jím mřížový koláč. Byl.... dokonalý, vláčný, akorát sladký a na skus krásně křupal. Mandličky ho povznesly o pár levelů výš!

Křehký mřížový koláč s dýňovým džemem
Křehký mřížový koláč s dýňovým džemem

Slastně se dokáže tvářit i při první jarní procházce šumavskou přírodou.